Moje kobylka
U koní jsem byla již od 14 let. Chodila jsem ke kamarádovi, který mě všechno naučil. Asi po 2 letech jsem se rozhodla koupit si vlastního koníka. Nejdřív jsem chtěla nějakého hnědáka, asi 160-165 cm v kohoutku. ale bohužel v té době byli na trhu koně dražší, než jsem si mohla dovolit. Potom jsem dostala od známé tip, že její strejda prodává kobylku. Tak jsem se tam rozjeli. Byla to kříženka hucula s Arabem, měla asi 140 cm a 14 let. Hned jsem se do ní zamilovala.
A tak se za týden přivezla ke kamarádovi do stáje. Když přijela, tak byla nevychovaná, respekt k lidem neměla a byla tlustá. Ale časem, jak se s ní začalo pracovat, byla hodnější a začala hubnout. V době, kdy jsme si ji přivezla, jsem měla zlomenou klíční kost, takže ze začátku na ní jezdila kamarádka. Udělala s ní hodně práce a já jsem jí za to vděčná.Časem jsme udělali doma box a výběh a tak se Ašenka přestěhovala domů. Nejdřív jsem s ní jezdila anglický styl, ale pak jsem zkoukla jeden film o westernu a zamilovala jsem se do toho stylu života. Bylo mi jí líto, protože byla zase sama a smutnila po kamarádech. A tak rok na to jsme přivezli Jesiku. Rezavou 16-ti letou kobylku. Původně jen do pronájmu a pak ustájení, ale Já i táta jsme se zamilovali. A tak teď už je Jesa naše a dělají nám jen radost.
autor článku: Lucie (příjmení sem ješte nezjistil)
