Můj příběh 2
Mám ráda koně, je mi deset let, ale nikdy jsem nejela na koni sama. Bojím se, že bych spadla. Přesto bych to ráda zkusila. Víte, proč se bojim? Protože nemám ruku, bojím se, že bych se na koni neudržela. Věřím, že jednoho dne to dokážu, cítím to. A jednoho dne budu mít i svého koně. Jezdila jsem za kámoščinou tetou za koněm jménem Arnika. Teta mě hrozně chválila. Řekla jsem jí, že mě nebaví jenom na koni jezdit, ale se i o něho starat. Chodila jsem tam pořád, dokud nenastal ten den. Arnika měla moc malý výběh, a tak ji teta dala jinam. Moje štěstí skončilo.
Když najednou mi taťka řekl, že budu chodit ke koním. No tak jsem měla ohromnou radost. Ale ne na dlouho. Byla jsem tam jen dvakrát. Paní, co to vede, řekla, že jsem přišla moc pozdě. Přestala jsem tam tedy chodit. Když jsem přijela domů, rozbrečela jsem se.
autor článku: Pavlína Novotná
